Jak současné klimatické změny dopadají na naši krajinu? 

Několika způsoby. Mísí se přitom lokální i globální vlivy a vzájemně se i umocňují. Globální oteplování u nás výrazně zvyšuje teplotu povrchu půdy i vody a je hlavním prvkem vysoušení celého evropského kontinentu. Vysychání Evropy způsobují zejména dva klimatické efekty – zpomalení proudění Golfského proudu a narušení tzv. jet streamů. Narušení malého oběhu vody jsme však způsobili sami před několika stovkami let kácením lesů a odvodňováním krajiny. V současné době vysušování půdy způsobuje zejména průmyslové zemědělství. Dříve byla krajina jako houba, která vodu nasávala. Dnes jsme z krajiny udělali nepropustnou desku, která vodu odvádí. Tyto všechny efekty se sečetly, a proto bylo v roce 2018 nejhorší sucho za posledních sto let. Sucho, se kterým se nyní potýkáme u nás nemělo nastat dříve jak v roce 2100. 

Jaké bude u nás klima? 

Podle klimatických modelů to vypadá tak, že se neustále bude zvyšovat teplota. Mráz se tím pádem bude vyskytovat ve vyšších nadmořských výškách, někdy sníh vůbec nebude nebo rychle roztaje. To znamená, že bude méně vody v potocích a řekách a tím pádem bude také méně pitné vody v přehradách a podzemních vodách. Bude to mít i neblahý vliv na zemědělství, protože se brzy podle některých meteorologů přiblížíme subtropickému podnebí. S tím se vlastně setkáváme již nyní. Na jižní Moravě je teplota tak vysoká, že lze teoreticky pěstovat olivy a na západ od Prahy je již šokující, když někdo pěstuje vinnou révu.

Co to způsobí? 

Projevy klimatu způsobí, že nebudeme moct nadále pokračovat ve velkoplošném monokulturním hospodaření v lesích ani na polích. Co se týče zemědělství, tak to konvenční brzy skončí jen kvůli nedostatku vody a živin, za který si do jisté míry intenzivní průmyslové zemědělství může samo, protože zničilo národní poklad – půdní život. Zmizí přírodní biodiverzita a mnoho rostlin a živočichů už v přírodě nenajdeme. Nedostatek vody a sucho pro Českou republiku rýsuje významně pochmurný scénář, kdy se dokonce může stát, že přes letní sezonu nebude dostatek vody pro chlazení uhelných ani jaderných elektráren, a nebo voda bude příliš teplá, takže nebude chladit. Očekáváme tedy letní blackouty. To vše pochopitelně bude mít dalekosáhlé dopady do ekonomiky,  zdravotnictví a dalších složek života společnosti. 

Jak lze bojovat proti suchu, které nejen Českou republiku v posledních letech sužuje?

Skutečné a nejúčinnější řešení spočívá v systémovém a komplexním zadržování vody (v retenci a akumulaci) všude, kde to je jen trochu možné. Nejedná se o nahodilé budování tůní, ani stavění přehrad. Co je skutečně potřeba, to jsou tisíce a desetitisíce drobných opatření, které je nutné systematicky umisťovat do celé krajiny podle konfigurace terénu, typu půdy, nadmořské výšky a dalších faktorů, které umožní postupně od pramene až po ústí řeky v celých povodích zadržovat systematicky vodu. 

Můžete nám popsat vámi realizovaný pilotní projekt Model Zdoňov na zadržování vody?

Jistě. Jedná se o pohraniční vesnici Zdoňov na Broumovsku, která má povodí o rozloze 20 km2. Vůbec nebylo jednoduché vymyslet mapový klíč, elektronický model, ve kterém to uděláme, najít všechny relevantní podklady a podle toho navrhnout know-how i pro celou Českou republiku. To nám dosud trvalo celé tři roky. Právě komplexnost řešení nemá až na pár výjimek v Evropě obdoby. V místě převažují louky a pastviny, systematické odvodnění melioracemi není velké, ale významně zemědělskou půdu a krajinu vysušuje i tak. Do orné půdy zasahujeme minimálně. Přesto zádrž vody jen pomocí navržených opatření představuje objem stovek olympijských bazénů a plánuje prodloužit toky o desítky kilometrů. Do krajiny bychom zde dostali kolem 80 milionů korun, aniž by to místní stálo jedinou korunu.

V současné době máte již i hotový model Křinice? Je to tak? 

Ano, přesně tak. Jedná se již o univerzální model pro každý typ krajiny nejen v České republice. Je třeba zdůraznit, že zemědělská půda má obrovský potenciál, co se týče retence vody v krajině. K tomu však potřebujeme komplexní restrukturalizaci zemědělství. Mám tím namysli zejména odklon od intenzivního zemědělství s cílem obnovit retenční schopnost půdy. Poškozené toky narovnáním, zahloubením či opevněním, navrhujeme obnovit tak, aby se vrátily zhruba do přírodních parametrů a na smluvených místech zvýšíme zádrž vody z melioračních (odvodňovacích) systémů. Pokud bychom přistoupili k těmto opatřením v celé republice, tak bychom podle našich výpočtů získali minimálně objem zadržené vody rovný dvaceti přehradám Orlíkům, což je 2,5 x větší objem než objem vody všech přehrad ČR. Krajina by tak lépe odolávala suchu, chladila by a měla by i významně vyšší protipovodňovou funkci. Nebude to ale zadarmo. Pro stát to bude znamenat minimálně 1,5 bilionů korun.

Lze tento model aplikovat po celé republice?

Jistěže, proto jsme ho dělali. Tento model lze aplikovat i v Evropské unii a kdekoli na světě, kde je krajina zničená zemědělstvím. O náš model dokonce projevil zájem zástupce zemědělců ze Súdánu.

Co byste doporučil obcím, které chtějí začít zadržovat vodu v krajině, kde začít?

Zcela zásadní je komplexní a systémový přístup k problematice. Jednotlivá opatření bez vazby na celek a bez ambice řešit celou místní krajinu, nebudou mít požadovaný efekt. Jsem skálopevně přesvědčen, že zatím jediné odpovídající, rychlé a nejlevnější řešení adaptace ČR na klima jsme našli my. Obce a kraje by se měly propojit. Řešit celá povodí a zapojit se do našeho Krajinného plánu ČR a hlavně se opřít do toho, aby ho stát přijal jako systémové a závazné řešení, tedy podklad pro Komplexní pozemkové úpravy, Plány oblastí povodí (opatření typu A) a územní plány. V tomto by mohla sehrát Národní síť Místních akčních skupin i jednotlivé místní akční skupiny klíčovou ideově vůdčí, organizační a finanční roli.

Jiří Malík je předseda spolku Živá voda, z.s., člen Výboru pro krajinu, vodu a biodiverzitu při Radě vlády pro trvale udržitelný rozvoj.

foto: Petr Janík