Jak vám pomohl program Máš na to? Jak vznikla myšlenka přihlásit se?
Byla jsem vedena na úřadu práce a po dlouhé době, kdy jsem tam nemohla dojít z důvodu koronakrize, jsem informovala svou referentku, že za tu dobu, co jsem doma, už se nechci vrátit do běžného zaměstnání a že bych se chtěla této oblasti věnovat po vlastní ose se svou filozofií. Paní referentka mi doporučila tento program, takže já jsem do něj nastoupila, když už byl rozjetý, když už účastníci měli několik lekcí online programů a osobních školení za sebou. Program mi neskutečně pomohl v pochopení podnikání. Já sice měla celou dobu vizi, že mám ráda děti, že mě to baví, že to, co chci dělat, je super, ale dát tomu ten oficiální rámec, pojmenovat ty věci, uvědomit si finanční tok, to byla asi největší výzva toho projektu. Posunula jsem se asi o deset úrovní výš. Toto jsem nikdy nemusela řešit a díky programu jsem dostala ucelenou představu o tom, co všechno řešit, na co nezapomenout, aby člověk pak v podnikání nepřišel na to, že si to špatně spočítal a že to takhle nemůže fungovat.

Co vám to nejvíc dalo? Kdybyste měla program doporučit ostatním, co byste jim řekla?
Určitě ho doporučuju lidem, jako jsem byla já, zvyklá na zaměstnanecký poměr. Člověk má třeba nějakou vizi či přání, což je ten hnací motor, ale družstvo BEC je skvělé v tom, že vám dá celou dobu podporu. Cítím, že podpora nekončí, že se mám na koho obrátit a že jsem nezůstala v tom oceánu sama.

Jak se projekt Předškoláček kryje se školkou? Je to doplněk nebo nadstavba?
Jsem učitelka z mateřské školky, třináct let jsem pracovala ve školství. Moc mě ta práce bavila, méně už mi vyhovoval nastavený systém. Občas se stane, že není v silách jednoho člověka nebo jedné školky pokrýt individuální potřeby všech dětí, které školky navštěvují. Takže školka je pro mě rozhodně topovka a tohle je možnost, jak to celé doplnit, a ještě rozšířit.

Rodiče si sami platí spolupráci s vámi nebo na to mohou čerpat nějaký příspěvek?
Zatím ta služba neexistuje, takže momentálně není, kam se hlásit o nějakou podporu. Ale jelikož se část lekcí, které nabízím, týká také logopedické prevence, tak bych to do budoucna nastavila tak, aby bylo možné to hradit částečně z nějaké podpory nebo z pojištění. Ale zatím si to rodiče musí hradit sami.

Jakou budete mít kapacitu?
Co se týče těch individuálních setkávání, tak moje kapacita je dvanáct dětí, se kterými se můžu setkávat dvakrát týdně, abych se jim mohla věnovat na sto procent. Pokud bude mít někdo zájem jen o jedno setkání v týdnu, tak je možné kapacitu navýšit. Hodně záleží na požadavcích rodičů. Ale zatím je to nastaveno na dvanáct dětí.

Umíte si představit, že rozšíříte tým?
Umím, ale až za nějakou dobu. Třeba za tři až pět let.

Rodičům, jakých dětí byste tuto službu doporučila?
Moje hlavní cílová skupina jsou rodiče dětí v předškolním věku, ale nejde jen o poslední rok před první třídou, ale jde o celé předškolní vzdělávání. Když u mladších třeba tříletých dětí nastane nějaký zádrhel, tak je možné to se mnou konzultovat. Ta konzultace na začátku je nezávazná, takže si rodiče vyslechnou, jak to vypadá a pak se rozhodnou, jestli to zvládnou sami nebo jestli budou chtít se mnou spolupracovat.

S čím nejvíce předškolní děti bojují?
Velmi často nemají uvolněné zápěstí, takže problémy s uchopením psacích potřeb, jemná motorika a grafomotorika. Dále mají některé děti logopedické problémy, nejsou hotové všechny hlásky, není výslovnost správně zafixována výslovnost. A často jsem se setkávala s rodiči, kteří se zajímali o odložení školní docházky, ale netušili, co to pro ně znamená, jestli se tomu dá předejít, jestli je způsob, jak to eliminovat u jejich dítěte eliminovat, kdy to prospěch má a kdy nemá, a kdo jim s tím může pomoci. Takže součástí toho programu je vlastně i osvěta rodičů, aby to dokázali sami pochopit a až když mají všechny informace, tak se rozhodnou.

Foto: Jan Berounský