Český venkov má nevyužitý potenciál. V horizontu 20 až 30 let se očekává, že dojde k jeho významnému rozvoji. Jiří Krist stál u zrodu Místní akční skupiny Opavsko a v roce 2017 se stal předsedou Národní sítě Místních akčních skupin. Jejich hlavním úkolem je dělat venkov konkurenceschopným vůči městům.
Proč podle vás dochází k vylidňování českého venkova? Jde tomu zabránit? Pokud ano, jak?
Nejdříve je důležité říct, že vylidňování se týká pouze části venkova, toho odlehlého. Naopak takzvaný „blízký venkov,“ ten v poblíž měst, zažívá příliv nových obyvatel, kteří hledají něco na pomezí města a venkova. Lidé z venkova odcházejí, protože život tam je dražší a pro někoho (například některé mladé lidi) se může zdát i méně atraktivním než život ve městě. Vytápět rodinný domek, živit v domácnosti 1-2 auta a dojíždět do zaměstnání i 50 km denně něco stojí, navíc musíte splnit předpoklad, že ten domek a auto máte. Řada lidí odchází do města za “lepší” prací nebo třeba levnějším a dostupnějším bydlením.
Hodně se teď hovoří o technologickém venkově. Jakou roli dnes hrají v souvislosti s venkovským prostředím moderní technologie?
Řada problémů malých obcí pramenila z faktu, že neexistovaly technologie pro decentralizovaná řešení, tedy pro vesnice. Města, jakožto koncentrované a centralizované územní celky, měla oproti venkovu velkou výhodu: průmysl jim nabízel efektivní řešení pro dopravu, měla infrastrukturu, městskou knihovnu s desítkami tisíc svazků a gymnázium za rohem. Před 100 lety nic z toho nepřipadalo na venkově v úvahu. A dnes? Samořiditelný sdílený elektromobil či elektrominibus, digitalizovaný knižní fond, e-learningové univerzitní kurzy a přímý přenos z La Scaly ve vesnickém kině jsou k dispozici každému, kdo chce. Nejsou zde technologická omezení, jen bariéry v našich vesnických hlavách. Pokud budeme chtít a budeme o to usilovat, udržíme si všechna pozitiva vesnického života a obohatíme je o většinu vymožeností toho městského. Už dnes je to v našich možnostech, technologie na to existují. Osobně velmi fandím technologiím pro dálkový screening zdravotního stavu pacientů s přenosem údajů ošetřujícímu lékaři. Tam vidím silný a okamžitý efekt pro kvalitu života velké skupiny obyvatel, především právě na venkově. Zásadní a nutnou podmínkou je opravdu vysokorychlostní internet i pro tu nejmenší vísku.
A jsou technologie budoucností českého venkova?
Navážu na to, co jsem uvedl v předchozí odpovědi. Dnes je venkov znevýhodňován tím, že společnost je postavena na koncentraci všeho na jednom místě od podnikání, obchodních a kulturních příležitostí až po vzdělání. Takovou koncentraci venkov prostě není schopen nabídnout. Šance se dají srovnat zejména síťováním malých subjektů, čímž se vyrovnají těm velkým a jejich internetovým propojením ve všech vesnicích. Na tom jsou pak postavená řešení: kooperující síť malých a středních podniků v místních podnikatelských areálech, práce z domu, robotizace, průmysl 4.0, plošné využívání místních obnovitelných zdrojů energie a materiálů, sítě domácích čistíren odpadních vod s využitím vyčištěné vody doma, rozvoz zboží zákazníkovi až domů místo nutnosti zákazníka cestovat za zbožím, internetové celoživotní vzdělávání, náhrada sociálních ústavů domácí péčí. A to je pouze malý výčet. Většina technologií, které se dnes nabízejí nebo vyvíjejí, je na venkově uplatnitelná stejně jako ve městech, někdy i lépe.
Jak bude vypadat český venkov v horizontu několika desítek let?
Bude starší, vzdělanější, bohatší a sebevědomější. Stane se tak v kombinaci mnoha faktorů – jak společenských, tak technologických či makro i mikroekonomických. Venkovanů bude možná méně než dnes, ale budou mít výrazný vliv na život českého státu a společnosti. Pokud se nám podaří už dnes správně využít potenciál a eliminovat rizika (teoreticky ta správná východiska obsahuje každá druhá strategie MAS), tak dojde mezi léty 2040 a 2050 k razantnímu kvalitativnímu rozvoji venkova, a to včetně dnešních periferních oblastí.
Jaké jsou přednosti života na venkově před životem ve městě?
Na vesnici si lidé stále ještě vidí do talíře a svůj obraz si tam každý kreslí sám tím, jak se chová a jak pečuje o své okolí, své bližní a sousedy. Je fakt, že hodně se dá na ty hmotné, viditelné atributy: pokud někomu “padá chalupa na hlavu”, má zarostlou zahradu, jeho děti na ulici nezdraví, tak nemá šanci například uspět ve volbách do obecního zastupitelstva nebo v pořádání místních kulturních akcí. Lidé z obce ho totiž nezvolí a na jeho akci nepřijdou. Ve městě takový člověk víc splyne s davem. Je hodnocen víc podle toho, co říká, než podle toho, co prokazatelně udělal. Stejná “sociální” kontrola pomáhá ve výchově dětí (když ne celá vesnice, tak alespoň sousedi pravidelně hlásí, co ten váš potomek zase udělal) a v ostraze majetku nahrazuje nebo alespoň doplňuje systém sociálních služeb. Kdo hledá anonymitu, najde ji spíše ve městě. Venkov zase nabízí samozásobitelství ovocem, zeleninou, případně i něčím masitějším klidně i v biokvalitě. Co nemáte, to vyměníte, co přebývá, to nabídnete. Na venkově máte větší klid a možnost uniknout hluku a ruchu, nebo se naopak bujaře bavit bez toho, že by na vás bušil soused z patra pod vámi. Vlastnoručně postavený dům nebo zasazený strom stabilizuje a člověk venkovský není jak stěhovavý pták, rád se zdržuje tam, kde se cítí doma a kde má kořeny.