Co na místě současného společenského centra stálo dříve?
Letos v srpnu jsme oslavili 90 let této stavby, kterou jsme znovu otevřeli. Byla zde dřív pekárna. Pak tu vznikla i prodejna, kde se prodávaly sladkosti, limonády atd. Po válce tu byla samoobsluha, pekárna zanikla. V roce 1975 byla samoobsluha zavřena a přesunuta. Prostor pak znovu využívali původní majitelé, kteří tu měli sklad. Až po strop tady byla spousta věcí, které bylo potřeba odnést, když jsme to tu chtěli rekonstruovat.

Jak tedy vznikl nápad na společenské centrum?
Stavba to byla vždy zajímavá, mí předchůdci se z toho snažili udělat různé věci, i úřad. Ale majitel to nechtěl nikomu prodat. Nakonec ji předal svému synovci, který už nějaký záměr měl, nějaký bowling nebo něco takového. Ale v roce 2015 jsme se potkali, bavili jsme se o tom a on říkal: „Založíme spolek a já vám ten prostor dám.“ On je také členem spolku Věžička. Pozvali jsme tehdy všechny lidi z Rybího, aby řekli, co si představují, že by tu mohlo být. Padaly různé nápady, ale směřovalo to hlavně k tomu komunitnímu centru, k místu potkávání, což se nám myslím daří. Začali jsme se tu tedy setkávat při čtení pohádek nebo hororů při svíčkách, dýňobraní, Restaurant Day. Nejdřív jsme vyklidili prostor, aby se sem vůbec dalo vstoupit a sedět. Směřovali jsme to ale k té rekonstrukci. Při přípravě projektové dokumentace a shánění dotací jsme celou dobu spolupracovali s MASkou. Otevřeli jsme i veřejnou sbírku, takže se podílela i veřejnost. S MASkou jsme spolupracovali i na tvorbě strategie. Organizovaly se veřejná projednání a workshopy spojené s tvorbou strategie.

Co všechno zde probíhá a bude probíhat?
V hlavním sále chceme mít divadla, vystoupení, koncerty apod. Čili tu máme nějakou veřejnou část, šatnu. Projekt Otevřeno všem je pro lidi, kteří nemají odvahu vystoupit ve veřejném životě, tak tady ji mohou získat. Budou tu řemeslné a umělecké, divadelní a taneční dílny. Divadelní dílny například povede pán, který učí na JAMU, a bude přednášet o tom, jak se vyjadřovat, jak vystupovat. Ještě nejsou úplně domyšleny otevírací hodiny, ale Útulna by měla být otevřena pětkrát týdně, takže lidi sem budou moct sami přijít, posedět, popovídat, počíst, uvařit si kávu. Dále, aby tu byl nějaký kulturní program. Máme i vize o setkání muzikantů ve stylu volného sdružení, nějaké jam sessions. Staré části slouží jako jednotlivé klubovny. Zázemí pro administrativu například, taneční a divadelní sál. Máme rádi vaření, čili je tu kuchyňka pro společné vaření. Chceme sem zvát různé lidi ze světa. Znám třeba paní, která peče výborné anýzové cukroví z Itálie. V další místnosti budou ty umělecké nebo řemeslné dílny. Například rekonstrukce nábytku, zahradnické činnosti o původních odrůdách. Ze zahrady bych chtěla udělat zahradnickou samoobsluhu, jako komunitní zahradu s cedulkami, co to je a za kolik.

Je to tedy úžasný prostor.
Ano, musím říct, že lidi, kteří sem přijdou, jsou překvapení, jak to je prosvětlené a že nevěřili, že je to tak velké.

Neplánujete tu nějaké mikromuzeum?
Muzeum úplně ne, chtěli bychom tu mít připomínku významných lidí, kteří se zde narodili, například akademický malíř Adolf Zábranský.

Kdo je tedy typický návštěvník centra?
Řekla bych, že je to člověk 30 – 40 let, s dětmi i bez dětí, ale vlastně i prarodiče s vnoučaty. Je to opravdu otevřeno všem.

Jak tedy rekonstrukce začala a jak dopadla?
Měli jsme slavnostní otevření s Restaurant Day, byla tu velká spousta lidí a kuchařů z regionu. Lidé přišli, aby se podívali, co tu je, jelikož to od začátku sledovali. Rekonstrukci jsme začali vloni v červnu, hned na začátku jsme půlku zbourali, protože zub času na tom zapracoval a sanace by byla tak složitá, že to nešlo. Ale jak už nastoupíte do vlaku, který jede, tak už nemůžete vystoupit. Nesmíte si ani připustit, že něco nepůjde, je potřeba to dovést dokonce. Vždy jsme se snažili najít řešení. S poskytovatelem dotací jsme řešili, jestli bychom měli pokračovat, ještě jsme neměli některé evropské dotace. Ale postavili se k tomu jako k regeneraci brownfieldu, takže toho se držíme.

Byla pro vás překážkou covidová pandemie?
Pandemie nás nezasáhla tragicky, ale o měsíc se protáhla rekonstrukce.

Kolik celý projekt stál?
Dotace díky MAS byla 11 200 000. Podpořil nás také Moravskoslezský kraj, společnost Innogy a místní podnikatelé. Asi to zaujalo i lidi kolem a nejen ty, kteří sem chodí.
Jak vnímáte spolupráci s MAS, s čím vám MASky nejvíc pomohly?
MASky by měly mít větší možnosti, než mají, protože to je to řízení zdola. Tam si lidi mohou říct, co potřebují. My jsme členem MASky a tím, že jsme se na tom podíleli od začátku, tak jsme věděli o všech možnostech. Pomohli nám s přípravou projektu, s čímkoliv se na ně obrátím, s jakoukoliv blbostí, tak mě aspoň navedou, znají to prostředí. Nemusím číst dlouhé návody a zprostředkují odborníky.

foto: Jan Berounský