Pod pojmy jako jsou komunitní centrum nebo komunitní zahrada si asi už všichni dokáží představit něco konkrétního. Můžete přiblížit pojem komunitní energetika?

Ještě donedávna jsme si mysleli, že energetika je něco, co nám zajišťuje stát nebo někdo jiný, ale s rozvojem obnovitelných zdrojů, přicházíme na to, že to můžeme dělat sami. Tedy stejně jako se lidé rozhodnou spolupracovat na zahradě, tak se dobrovolně rozhodnou spolupracovat v energetice. Komunitní energetika je nové uvažování nad energetikou, o které jsme si doposud mysleli, že je to byznysová sféra prodeje komodit. Komunitní energetika do této oblasti přináší úplně nové paradigma, které tvrdí, že komodita se nerovná byznys, ale že je to základní lidská potřeba. Přináší tedy sociální a environmentální rozměr. Není řízená centrálně, nýbrž místními lidmi. Stejně jako se rozhodnou spolupracovat na zahradě, tak se dobrovolně rozhodnou spolupracovat na energetice.

 

Co stojí za tím, že toto téma je tak aktuální?

Ty důvody jsou dva. Ten historicky starší se týká přechodu na obnovitelné zdroje, kterých tady nyní máme daleko více než fosilních. A když už jsme se naučili využívat obnovitelné zdroje, tak jsme zjistili, že nemusí mít tak obrovský instalovaný výkon. Při stavbě uhelné elektrárny se vyplatilo, aby její výkon byl enormní, protože se musela vyplatit investice. Jeden panel si však na svou střechu nebo zahradu může dát kdokoliv. S tím souvisí soběstačnost, avšak pouze v rámci lokálního smýšlení. Podobně jako je tomu například u zemědělství. Proč bych měl dovážet něco, co si se stejnou nebo podobnou efektivitou můžu vyrobit na tom místě? Elektřina se tedy stává lokálním produktem, tak proč by na lokálním produktu měl mít zisk někdo, kdo do té lokality nepatří?

 

Říkáte, že panel si může dát na střechu každý. Může se tedy každý zapojit do komunitního energetického společenství? Ať už se jedná o obec, firmu nebo jednotlivce?

Technologicky i ekonomicky určitě ano. V Česku tomu zatím však brání legislativní bariéra. Ale technologicky neexistuje důvod, proč by to nešlo. Jeden zdroj, například tedy větrník, elektřinu vyrobí a ta se musí dráty dostat do míst její spotřeby. Už nyní si firmy budují lokální distribuční sítě, to znamená, že se propojí dráty a funguje to. Jediná praktická otázka je, jak si budou účtovat to, kdo co v kterou chvíli spotřeboval. Další otázkou je kapacita distribuční sítě, ale to je záležitost technická, kterou musí vyřešit distributor. Zapojit se tedy může opravdu kdokoliv, kdo má zájem.

 

Dávají smysl malé i velké projekty komunitní energetiky?

Určitě ano. Když si vezmeme, že v následujících 15 letech chceme vypnout uhelné elektrárny a nahradit je čistými zdroji, což znamená nahradit přibližně třetinu množství vyrobené elektřiny v Česku. To je opravdu obrovské množství. Nepůjde to udělat jinak, než že pro to začneme něco dělat a jednou z možností je právě komunitní energetika. A komunitní energetika tak bude například o takovýchto tzv.srdcových projektech jako je příklad belgického družstva REScoop, kdy si šest kamarádů koupilo vodní mlýn a z něj vyrobenou elektřinu si sdílí do svých domácností. To je jedna z těch nejmenších variant.

 

Jak se díváte na sdružení více obcí v rámci regionu? Považujete to za vhodné?

To dává rozhodně velký smysl. Například při stavbě větrných elektráren, bioplynových stanic nebo větších vodních elektráren není v možnostech menší obce, aby to zafinancovala sama. Potom přichází v úvahu, že projekt zafinancuje více obcí ve společenství s podniky a třeba i s developery z vnějšku. Obecně model, kdy se spolu víc menších obcí spojí, bude hodně častý i vzhledem k tomu, že v Česku je neuvěřitelné množství místních samospráv.

 

Jednou z platforem, která sdružuje nejen obce, jsou místní akční skupiny. Jak vidíte jejich roli?

Právě proto, že v možnostech menších obcí je málokdy možné energetické společenství budovat, tak vidím obrovskou sílu právě v místních akčních skupinách. Stává se, že máme osvícené starosty, jako je pan Kazda v Kněžicích, kteří mají takové znalostní zázemí a takovou sílu, že si to dokážou vybudovat sami. Nicméně takových příkladů je zatím pořád ještě málo. Proto si myslím, že právě místní akční skupiny jsou  optimální struktura pro rozvoj komunitní energetiky v českém venkovském prostoru. Velká města už mají kapacitu zřídit si energetické týmy a vše si budovat sama. Navíc místní akční skupiny mají sdílenou znalostní bázi, jsou koordinované mezi sebou, dokáží velmi rychle a efektivně sdílet dobrou praxi. Zároveň mají personální kapacitu, aby případný projekt realizovaly.

 

Je něco, co se už místním akčním skupinám v tomto ohledu podařilo?

MASky udělaly obrovský kus práce a budují silnou znalostní strukturu v regionech, také budují lidskou kapacitu a jejich zástupci sedí v mnoha poradních orgánech v rámci ministerstev a významných institucí. Také sledují trendy v zahraničí. A mají obrovský náskok, proto si myslím, že pokud se jim vše podaří přetavit do praxe, budou významným hráčem v oblasti komunitní energetiky. Možná tím nejvýznamnějším.

 

Místním akčním skupinám poskytujete konzultantskou činnost, s čím nejčastěji potřebují poradit?

Jejich zástupci chtějí aktivně začít budovat komunitní energetická společenství, a to je jejich hlavní starost. Prostě nevědí, kde začít, protože je to pro ně novinka.

 

V tom jim asi nenapomáhá situace s legislativou. Jak to nyní vypadá?

Vypadá to pořád stejně, hovoří se o tom, že je potřeba udělat novelu zákona o energetice, která definuje pojem komunitní energetika. V následujících dvou letech by se konečně měly snížit distribuční poplatky a definovat ekonomický systém sdílení elektřiny. To je právě ten kámen úrazu, na co MASky nejčastěji narážejí. MASky tak nemohou budovat společenství bez zákona, ale i tak dělají, co je v jejich silách a je to velmi důležité.

 

Co tedy místní akční skupiny dělají?

Já vidím obrovský smysl momentálně mapovat potenciál, abychom byli připraveni. Málokdy víme, jak s elektřinou zacházíme. Jak se chovají naše odběrná místa. Nebo kde je potenciál malých úspor, které nevyžadují velké investice. Ty někdy nevyžadují žádné investice, někdy stačí pootočit knoflíkem. To jsme doteď nebyli zvyklí dělat, protože elektřina i teplo byly z dnešního pohledu velmi levné. A to MASky dělají. Začínají také s osvětou a ukazují, jak šetřit. Tady není potřeba čekat na legislativu.

 

Co byste poradil obcím a jejich starostům? Legislativa tedy není připravená, ale mají se začít zapojovat nebo připravovat projekty?

Oni se musí rozhodnout, buď tady následujícím generacím vybudují skanzen a znevýhodní občany tím, že budou do budoucna rukojmími velkých společností nebo státu. Anebo se rozhodnou jít tou druhou cestou, která je v tuto chvíli náročnější, protože si ji musíme vyšlapat. Ale ta nová cesta říká, že energetiku, nebo alespoň její část, přebíráme do svých rukou. Já bych doporučoval nejen jako pracovník v energetice, ale i jako občan, aby se touto cestou vydali. Starostové by určitě měli nějaké kroky dělat. Starostové větších měst dle mého názoru mají zaměstnávat vlastního energetického manažera.

 

O jak velkých městech se bavíme, třeba co do počtu obyvatel?

Je to spíš můj odborný odhad, žádná konkrétní data na to nemám, ale okolo pěti tisíc obyvatel se už ukazuje, že energetický manažer se už městu vyplatí. Dokáže si na sebe de facto vydělat tím, že maximalizuje úspory, vyhledává slabá místa odborných míst apod.

 

Občas se mluví o pojmech energetický manažer a energetik. Je jejich náplň práce totožná?

Není, ale bohužel se to často zaměňuje. Energetik je odborník, který už na spoustě úřadů sedí. Ten dohlíží na to, že jsou platné smlouvy, správně nastavené jističe, že dobře funguje komunikace s distributorem například při odstávce. Prostě zajišťuje energetický chod města. Zato energetický manažer se snaží optimalizovat, nejen udržovat, hledá nové cesty. Proto se z měst ozývá, že už energetika mají. Samozřejmě se nechci nikoho dotknout, věřím, že je plno energetiků, kteří jsou zároveň dobří energetičtí manažeři, ale z podstaty věci se jejich profesní předpoklady liší. Energetik musí být inženýr, který se dobře vyzná v elektrotechnice, kdežto energetický manažer musí být hlavně stratég.

 

Pojďme od obcí k běžným domácnostem. Může se i jednotlivec zapojit do komunitní energetiky?

Určitě ano, může se obrátit například na místní akční skupinu v jeho regionu. Ale obecně vzato je komunitní energetika záležitostí občanské společnosti. Jako občan mám několik možností, z nichž tou úplně nejčistší je, že se o to začnu zajímat sám a klidně tu komunitu založím sám. Právě takhle vznikaly  první komunity ve Francii a Belgii. Pár kamarádů složilo peníze na nějaký zdroj, často bez velkých idejí. Ale samozřejmě nyní mají lidé výhodu, že už v Česku existuje spousta místních akčních skupin, které už tu znalostní databázi, ale především spoustu kontaktů mají, což je mnohdy to nejdůležitější. A proto je nejjednodušší zajít právě na místní akční skupinu a spojit se s ní.

Ve venkovských oblastech, to znamená ve městech do 25 tisíc obyvatel, v Česku funguje 180 místních akčních skupin. Máte odhad, kolik z nich se do komunitní energetiky zapojuje?

Jsou jich určitě desítky a další se průběžně zapojují. Čekám, že do dvou let to bude minimálně polovina z nich a do pěti let všechny. Teď je jen otázka, která místní akční skupina se do toho pustila dřív a která do toho rozjetého vlaku aktuálně naskakuje. Ale díky znalostem a sdílením důležitých informací, které jim poskytuje jejich zastřešující organizace Národní síť místních akčních skupin České republiky, ten proces jde velmi rychle.

 

To je tedy rada pro lidi, kteří se aktivně chtějí zapojit do komunitní energetiky. Jenže jak tedy již víme, je to otázka měsíců, spíše několika málo let. Můžete poskytnout, v současné situaci, velmi cennou radu pro všechny, a to, jak teď ušetřit na energiích?

Těch tipů je hodně. Ale musíme začít tím, že se podíváme do faktury, jaký produkt od svého dodavatele energií máme. Je část z nás, kteří máme fixaci, a nás se tedy zatím energetická krize nedotkne. Protože máme garantovanou cenu například na dva nebo tři roky. Spousta lidí totiž neví, jak má nastavenou smlouvu. Takže prvním krokem je vůbec se začít o toto téma zajímat.

 

A co ta druhá skupina lidí, kteří zatím nějak garantovanou cenu mají?

Ti jsou sice teď v pohodě, ale do budoucna by se měli naučit méně plýtvat, protože energií hodně plýtváme. Největším žroutem energií je v našich domácnostech teplo nebo obecně vytápění přes zimu. A přitom na teple se dá významně uspořit. Například pět až sedm procent uspoříme jen optimalizací vytápění. Český průměr je 22 °C v domácnostech, ale mnozí vytápějí na 24 °C, což je moc. Takže musíme stáhnout teplotu v místnostech, kde se přes den pohybujeme, na 21 °C. A taky musíme regulovat teplotu mezi místnostmi. Například na chodbách nepotřebuji tepelný komfort. Tam stačí klidně 15 °C. V místnostech jako jsou toalety teplota okolo 18 °C. V ložnici je také vhodné na noc snižovat.

 

Existují další praktické tipy?

Jednu dobu jsme se všichni smáli úsporným žárovkám. Ale ta úspora v domácnostech na žárovkách vůbec nemusí být malá. Průměrná česká domácnost má 14 žárovek a když by každá byla 50 W, tak roční cena za svícení je 7 – 8 tisíc Kč. Pokud bychom je vyměnili za LED žárovky s příkonem 12 W, tak zaplatí 1 200 – 1500 Kč. Ale pozor, musíme do toho také započítat prvotní náklady za pořízení nových úsporných žárovek. Jedna stojí přibližně sto korun. Stále se to tedy velmi vyplatí. Ale zase jsme u toho, že se o to nejdříve musím začít zajímat. Třeba zjistím, že doma nějaké úsporné žárovky již mám. Takže když půjdu z úsporných na ještě úspornější, tak logicky neušetřím tolik. Dalších tipů je spousta: vlněný koberec lépe udrží teplo, omezovač průtoku vody sníží spotřebu i teplé vody, zavírat dveře, mít závěsy v oknech. Ale musím se o to začít zajímat a spočítat si, co se mi vyplatí. To je hlavní rada.

Mirka Soldánová, MAS Stolové hory

 

Medailonek respondenta:

Michal Svoboda

Konzultant udržitelné energetiky Národní sítě místních akčních skupin České republiky a Svazu měst a obcí České republiky. Manažer a spoluzakladatel projektu OBEC 2030. Energetický koordinátor MAS Český sever. Public speaker a propagátor komunitní energetiky.

 

Fakta k doplnění článku (např. k využití do infografiky)

Národní síť místních akčních skupin České republiky sdružuje 170 místních akčních skupin, které pokrývají území 86 procent celého území Česka. Propojují 2455  podnikatelů, 1898 zástupců neziskových organizací a 5648 zástupců obcí a veřejných institucí.

Národní síť místních akčních skupin je jednou z organizací, která je členem Unie komunitní energetiky (UKEN). Cílem UKEN je prosadit v Česku fungování a rozvoj komunitní energetiky založené na lokálních obnovitelných zdrojích energie.