K vedoucí pozici, na které je dnes, však vedla poměrně dlouhá a spletitá cesta. Její první pracovní zkušenost začala ve státní správě v IT oddělení okresní správy sociálního zabezpečení v Hodoníně. „Měla jsem za sebou gymnázium se zaměřením na výpočetní techniku a vzhledem k tomu, že v této oblasti tenkrát ještě moc lidí nepracovalo, při zavádění serverů na úřady jim byla dobrá i gymplačka, ve škole jsme toho o programování věděli více než na úřadech,“ popisuje Hana své pracovní začátky. Ačkoliv se zároveň přihlásila k vysokoškolskému studiu historie, stabilní práce a měsíční příjem získaly převahu a zaměstnání se dál věnovala naplno. Nedlouho poté se ovšem zamilovala a za svou láskou se přestěhovala do Kyjova, kde pracovala v kanceláři daňového poradenství.

O devět let později se psal rok 2004 a v Kyjově se zakládala jedna z prvním Místních akčních skupin (MAS) v České republice; Kyjevské Slovácko. Tenkrát iniciativa vycházela z Evropské unie, která nabízela prostředky na rozvoj venkovských regionů. Místní akční skupiny byly u nás tehdy v plenkách, v celé republice jich bylo 10 (dnes 168) a Kyjevské Slovácko bylo jediné na Moravě. Když Haně právě Kyjevské Slovácko nabídlo poloviční úvazek, byla zrovna na mateřské a v péči o miminko se mohla střídat se svým manželem, zajímavou nabídku tedy přijala.

„Starostové nás zpočátku moc nebrali, bylo těžké pochopit, že na kyjovském náměstí nějaká nezisková organizace rozděluje peníze,“ vysvětluje Hana nelehké začátky, ve kterých se potýkali s nedůvěrou. „Brzy ale došlo k obratu. Říkali jsme tomu pozitivní závist, která krásně fungovala. Jakmile jsme začali realizovat první projekty, začali se ozývat občané i starostové, jak to, že oni to mají a my ne?“ směje se Hana. V regionu si Místní akční skupina udělala dobré jméno a následující roky už zažívala vyloženě přetlak projektů a zájmu obcí i občanů. 

Na vzdělávání není nikdy pozdě

Přestože Hana neměla doposud přímé zkušenosti s regionálním rozvojem, už od začátku měla dobrou učitelku. Byla jí Anna Čarková, odbornice v oboru, zakladatelka Kyjovského Slovácka a významná osobnost v regionu. „Celý život jsem měla velké štěstí na strašně chytré lidi kolem sebe, od kterých jsem mohla nasávat znalosti,“ říká Hana. Aktivně si pak doplňovala vzdělání a dovednosti přes manažerské a projektové kurzy, které MASky nabízely. Vzděláváním a zdařilou praxí si poctivě vyšlapala cestičku až na ředitelku Kyjovského Slovácka, kterou je od roku 2015. 

Když na vedoucí pozici nastoupila, rozhodla se, že si dodělá vysokou školu. „Nikdo ji po mně nechtěl, ale všichni moji kolegové a kolegyně byli vysokoškoláci a tak jsem se k tomu sama donutila. Zároveň jsem měla už jasné zaměření a mohla jsem studovat přesně to, čím jsem se živila. Při studiu jsem mohla čerpat z praxe a to, co jsem se naučila, do praxe rovnou překlápět.“ Školu dokončila i při plném pracovním nasazením za standardní dobu tří let a jako bakalářskou práci vypracovala přímo aplikovatelný rozvojový plán obce pro jednu starostku. Náročnost studia ovšem nijak nezakrývá. „Musela jsem se znovu naučit učit se, volný čas v tomto období téměř neexistoval. Svým znaveným stavem jsem však byla alespoň dětem příkladem, proč mají studovat, dokud jsou mladé a nemají pracovní povinnosti,“ vypravuje Hana a dodává, že po promoci beze studu nevzala knihu snad půl roku do ruky. Vzdělávat se ovšem nepřestala. Aktuálně si dělá půlroční akreditovaný kurz na zážitkovou pedagogiku pro dospělé.

Podpora místních podnikatelů

Hana už od začátků v Místní akční skupině zjistila, že její ekonomická praxe, zejména v daňovém poradenství, se ukázala jako nadmíru užitečná. Vyznala se v potřebné administrativě, prostředí dotací jí nebylo cizí, a hlavně byla schopná individuální podpory všech žadatelů, kteří její pomoc potřebovali. „Když ještě nebyl proces podávání žádostí o dotace na projekty digitalizovaný, jak je dnes, mohli jsme každého žadatele znát osobně a pomoci mu projekt připravit na míru. Teď už se ke každému hned přímo nedostaneme, ale i tak pomáháme, jak to jen jde,“ zmiňuje Hana i nevýhody nových technologií. 

Cílem Místních akčních skupin není jen rozdělování finančních prostředků na venkovské projekty, ale i propojování lidí a podpora a rozvoj regionální komunity. Hana se svým týmem přišla na skvělý způsob, jak všechny tyto cíle efektivně spojit. Při schvalování a vybírání příjemců dotací zařadili mezi preferenční kritéria právě podporu místních podnikatelů, tedy cirkulační ekonomiku v regionu. „Když třeba truhlář zažádá o podporu na stroje, dostane body navíc, pokud bude dodávat nějaký materiál do modelářského kroužku místní školy,“ popisuje Hana princip propojování. 

Jeden z projektů, na které je Hana se svým týmem nejpyšnější, je Dárek ze Slovácka. Jeho smyslem bylo najít a propojit řemeslníky a producenty z regionu. „Sami jsme netušili, kolik šikovných lidí tu máme. Pekaři, výrobci keramiky, výrobky s motivy tradičních ornamentů a podobně,“ vyjmenovává Hana některé výrobce. Zájemcům také poskytovali bezplatné marketingové školení a pomoc s účetnictvím a potřebnou administrativou. Na Facebooku vznikla stránka Projekt ze Slovácka, kterou dnes sleduje už více než dva tisíce uživatelů. Sdružuje výrobce a zároveň slouží jako portál nabídek jejich výrobků. 

Slasti i strasti kyjovského venkova

„Když jsem porodila první dítě, sousedka nám donesla slepici a zeleninu na silnou polévku.“ Obecnou vstřícnost připisuje Hana i slunci a vínu a tomu, že se tu lidí navzájem znají. „Cítím se zde bezpečně, nikdy jsem se nebála pustit děti ven. Není tady takový chvat a spěch a věřím, že když tu někdo upadne na chodníku, tak ho nikdo nepřekročí, ale pomůže mu a zvedne ho,“ odpovídá Hana na otázku, co má na venkově nejraději. 

Ovšem není všechno zlato, co se třpytí, a to platí i v případě venkovské krajiny. „U nás na Moravě trpíme nešetrným zemědělstvím. Jsme sice s Moravským Toskánskem populární, ale krajina je strašně zubožená. Dokud tady budou pořád velcí zemědělci udusávat půdu a ničit ji, pěstovat jen kukuřici, tak postupně vymizí z krajiny život,“ popisuje Hana problematiku zemědělství. Druhým dechem ale zmiňuje i osobnosti, které se o zdraví krajiny aktivně starají, například sadaře či ekologické zemědělce. Přesto však se o práci na půdě zajímá čím dál tím méně lidí, drobných zemědělců ubývá a schránky se plní letáky od velkých agropodniků, které půdu skupují. 

Volného času se Haně už moc nedostává, naštěstí ale dokáže sloučit práci s tím, co jí baví, což je vedle stmelování místních řemeslníků i pozice lektorky pro děti, a i při této činnosti může uplatnit svou nápaditost. Jednou byla její pracovní skupina oslovena starosty, kteří potřebovali naučit místní obyvatele správně třídit bioodpad. Hana spojila příjemné s užitečným a přišla se sofistikovaným plánem, jak toho účinně dosáhnout. Do místních škol připravila výukový program pro děti, na jehož závěru zadala domácí úkol. Ten byl ovšem k radosti dětí připraven pro jejich rodiče, kteří museli vyplnit informační letáček týkající se právě správného třídění. „Rodiče mě pak venku rozhořčeně zastavovali a vytýkali mi, že je otravuju s úkoly. A já byla tak spokojená, že nápad opravdu skvěle zafungoval, protože jsme je donutili letáček pročíst a vypracovat,“ směje se Hana. „Nejstarší generaci už nezměníme, ale děti jsou největší páka na rodiče. Je důležité, aby mladí věděli, že také mají šanci něco změnit. Vzniká tu například studentský senát, ze kterého přicházejí super nápady, stačí jim jen dát příležitost k realizaci. Budoucnost jsou děti. Musíme jim ukázat, že z regionu nemusejí utíkat.“