Jak celý projekt vznikl?
Má šéfová se inspirovala různými „charity shops“ jako Sue Ryder. A všimla si, že tady v Brandýse nic takového není a přišlo jí to jako skvělý nápad. Lidé nám nosí věci k prodeji a z utržených peněz, za které si jiní ty věci koupí, tzv. svobodné peníze, může MASka použít na financování malých projektů do dvaceti tisíc na celém území MAS. Například podpořit místní mládež. Jde o malé projekty, které se ale nepřihlásí do velkých výzev, kde je potřeba obrovská dokumentace a oni nevědí, jak na to. MAS jim pomáhá se vším, se všemi si sedne a všechno s nimi proberou.

Jaké byly začátky projektu?
Na začátku jsme měli tři projekty, které nemohly být financovány z velkých zdrojů. Žadatelé potřebovali jen pár tisíc, což se kromě města nedalo čerpat z jiných prostředků. Jednalo se o záchranu tůní u staroboleslavského dvora, které slouží jako napajedla pro zvěř. Tento byl náš první. Lidé nám nosili věci už před otevřením obchodu do sídla MASky. Mělo to obrovský ohlas od veřejnosti, mimochodem až doteď jsme nezaznamenali jedinou negativní reakci, všichni jsou nadšení. Propagovala jsem ta jezírka už před otevřením a už tehdy nám lidé věřili a podporovali nás. Další projekt bylo sekání orchidejové louky nedaleko Lhoty. Dříve byla financována z jiných zdrojů, které už nebylo možné čerpat. Za 10 tisíc bylo potřeba znovu posekat, protože díky tomu se tam objevují nové vzácné druhy rostlin. Ten třetí projekt byl sociální – Česká katolická charita žádala v rámci osobní asistence o vozík, chodítko a stolek. My jsme jim je objednali a předali jako dary. Po těchto projektech jsme si řekli, že to musíme udělat nějak systematicky. Sepsali jsme tedy pravidla výzvy, které jsme zveřejnili v listopadu 2019 a oslovili jsme místní organizace. Jednalo se o projekty do 20 tisíc, musí to být obecně prospěšný projekt a musíme zahrnout všechny oblasti – sociální, ekologické, kulturní atd. Chceme to mít velmi otevřené. Teď třeba vybíráme na obnovu božích muk a obnovu nátěru oplocení na hřbitově. Hlásit do výzvy o výtěžek Dobromyslu se může fyzická osoba i organizace. Přihlásila se třeba jedna paní, která tu provozuje muzikoterapii na LDNce a chtěla hudební nástroje.

Kolik bylo projektů za první výzvu?
Bylo to šest projektů, kromě těch prvních třech také například hospic. Dalším projektem byla pojízdná herna organizace Matýsek, která provozuje školky a herničky. Chtěli didaktické hračky pro děti a s nimi jezdit po okolních obcích, odkud se lidé nedostanou do brandýské herničky. Starosta obce jim na jedno odpoledne otevře nějaký prostor, kam přivezou ty hračky a děti si tam můžou hrát.

Jak bylo těžké vybrat tu částku na provoz a projekty?
Je úžasné, že město nám nechalo tento prostor za skvělou cenu, ne za tržní. Platíme jednu korunu ročně a energie. Díky blízkosti školy jsou tržby vyšší v době, kdy je škola otevřená. O prázdninách jsou tržby menší. Měsíčně určitě máme od 5000 na projekt. Na jaře a teď nám prodej sice narušil covid, takže teď nám stojí tržby, ale myslím, že to ustojíme.

Plánujete druhé kolo výzvy, kolik projektů vybíráte?
Ano, teď v listopadu. Na počet projektů jsme před tím neměli žádný limit, přišlo šest, líbily se nám všechny a chtěli jsme je všechny podpořit. Naše výběrová komise nám schválila, že je můžeme postupně všechny zafinancovat. Až se zafinancují všechny, tak bude další výzva.
Dofinancovává MAS projekty, když nevydělá dobročinný obchod dost peněz?
Postupně obchod projekty podpoří, až následně se zisk použije zase na další projekt. MAS projekty nedofinancovává. Na začátku investovala do vybavení a vymalování, protože prostor vypadal naprosto příšerně.

Jak velký je zájem o zboží v obchodě?
Ze začátku nebyl tak velký, ale dnes už je poměrně velký. Je to obchod, který musí obstát na trhu. Musíme obměňovat věci, mít tu jen hezké věci, abychom měli co nabízet lidem. Zatím jsme neuvažovali o e-shopu, ale během první karantény jsme měli aspoň okýnko.

Po čem je největší poptávka?
Určitě o oblečení a pak jsou lidé, kteří chodí například jen na knihy nebo na hračky. Dále na porcelán a sklo, a maminky, které jdou okolo s kočárkem, tu koupí za pár korun hračku.

Měli jste tu nějaký „bizár“?
Například pletací stroj ze 70. let. Lidé sem nosí i kola a koloběžky. Jsme tu často úplně zavalení. Nejlepší kousky jsou rozebrány hned. To jsou pak půvabné chvíle, kdy jedna paní přinese dvě tašky a další, co vejde do dveří už probírá tašky a ptá se na ceny věcí.

Chodí sem někdo, kdo by to kupoval jen tak, že vás chce podpořit?
Určitě, na začátku jich bylo hodně. Teď už spíš je to tak, že zákazníci mají rádi moment překvapení. Například senioři sem chodí zjišťovat, co tu máme nového a my tu máme opravdu každý den nové věci. Není to kdejaký second-hand, kde se neobměňují věci, tady je pořád něco nového. Takže zákazníky oslovuje i to, že mohou narazit na cokoliv. Třeba paní vedoucí si chtěla koupit broušené skleničky, ale než řekla věci k provozu, tak přišla do obchodu paní z ulice a skleničky si koupila. Často se u nás věci neohřejí.

Myslíte si, že se tím lidé dají naučit na charitu?
Myslím, že určitě. Velký ohlas má, když každý projekt vylepíme na dveře. Lidé se pak opravdu zajímají, na co to jde, povídají si s námi o tom. Například místní historik, oblíbená postava u lidí, tu dělá obnovu hrobů, a když řeknu, že je to jeho projekt, tak jsou z toho lidé nadšení. Líbí se jim to, vědí, na co to jde. Já pak ukazuji fotky, jak projekty dopadly a ukazuji je lidem, aby viděli, že to dopadlo a že podpora místních projektů, ať už nákupem v obchodě nebo darováním věcí, má smysl. Lidi v MASce musí vědět, že jsme transparentní.

Museli jste někdy něco odmítnout?
Ano, někdy odmítáme. Většinou tedy lidé nosí krásné věci, ale někdy přinesou něco hrozně špinavého z půdy a my ani nepoznáme, co to je. Máme v pravidlech, že bereme čisté a funkční věci, neponičené. Ale snažíme se slušně vysvětlit, jestli by si ty neprodejné věci mohli vzít zpět, ale lidé už to většinou chápu.

Je po něčem větší sháňka? Nebo je něco, co by se teď mohlo hodit? Například technika kvůli distančnímu vyučování?
Techniku brát moc nemůžeme z bezpečnostních důvodů, aby to člověku třeba nedalo ránu. Ale určitě hračky, za ty jsme strašně rádi. Dětské knížky, kvůli kterým sem chodí i děti ze školy. Nebo spolužákům koupí hračku k narozeninám za deset korun.

Jak určujete cenu?
Nastavila jsem nějaké cenové hladiny, aby to bylo přijatelné pro lidi. Jsme o trochu levnější, než second-handy. Také z toho důvodu, aby se ty věci točily. Lidé nám nosí každý den třeba tři Ikea tašky, tak potřebuji, aby tu byl i odbyt. Když je to tu dlouho, tak zlevním nebo někdy i usmlouvám. Nemůže mi to tady ležet, musím to prodat.

Měli by se ostatní MASky také do toho pustit? Je to jednoduché nebo složité?
Určitě bych to doporučila i ostatním MASkám a ráda jim pomohu, kdyby chtěli takový obchod otevřít.

Plánujete rozšiřovat prostory?
Kdyby se naskytl větší vhodný prostor, tak bychom do toho šli. Ale i přesto, že náš obchůdek je malý, tak si na sebe vydělá a jsme tak celkem spokojeni. Do většího prostoru je pak potřeba sehnat další lidi. Důležité je mít dobré prodavačky, ti lidé to musí dělat rádi, chovat se profesionálně a hezky. Já jsem zaměstnána na půl úvazek a máme druhou prodavačku, šikovnou starší paní v důchodu také na poloviční úvazek, paní Elišku. Lidi chodí hlavně za námi, popovídají si, podarují věci, nakoupí. Otevřeli jsme teď také v sobotu kvůli lidem, kteří jezdí pracovat do Prahy. Máme dvě brigádnice na čas, kdy si vybíráme dovolenou, jsme nemocné.

Plánujete třeba nějaké posezení nebo vernisáž, módní přehlídku?
Měli jsme původně domluvenou módní přehlídku, ale to zarazil covid. Při otevření tu bylo občerstvení a hudba. Je tu jedna kavárna, kde jsme chtěli udělat velkou výměnu věcí, ale do toho taky skočil covid. Takže akce budou určitě na jaře, když to půjde.

Stává se, že vám tu někdo nechá třeba dar?
Ano, když něco stojí 80, tak přidají 50 nebo 20. Místní restaurace tu pořádá na náměstí trhy s dobrovolným vstupným, které nám pak dali.

A spolupráce s městem funguje?
Naprosto, je to super. Dali nám třeba novou výlohu a my jsme za to hrozně rádi.

Co na té práci máte nejradši?
Vždy jsem pracovala v neziskové organizaci, chtěla jsem vždy dělat něco, co má nějakou přidanou hodnotu. Na začátku jsem s tím tedy hodně bojovala, protože já nejsem žádný podnikatel. Ale na druhou stranu miluju second-handy. V nich jsem si všímala toho, co bych dělat chtěla a co ne. Šla jsem do toho s nervozitou, protože to je normální podnikatelský projekt, který musí obstát na trhu. A mám z toho hroznou radost, protože máme hromadu zákazníků a zároveň podpoříme místní projekty.

Stává se třeba, že by se ozvaly second-handy, že by vám něco darovaly?
To se nám nestalo, ale nějaké zrušené obchody nám sem daly své zboží.

Kupujete si vy tady něco?
Ano, pořád. Všichni tady nakupujeme, kancelář MAS, členové.

Co vám udělalo největší radost?
Například věci pro mé děti.