Působíte v Evropské síti pro rozvoj venkova. Můžete nám prosím přiblížit, o jakou organizaci se jedná?

Evropská síť pro rozvoj venkova (ENRD) je jednotnou platformou všech aktérů v Evropě, kteří se zabývají rozvojem venkova. Je to něco podobného jako celostátní síť pro venkov, akorát na evropské úrovni. Působíme pod Evropskou komisí, Generálním ředitelstvím pro zemědělství. Sdružujeme téměř 200 organizací z celé Evropy, včetně národních sítí či organizací zastupujících různé skupiny působící na venkově. Například farmáře, lesníky, místní akční skupiny a další.

Jaká je hlavní činnost Evropské sítě pro rozvoj venkova? 

ENRD má za cíl zapojit aktéry, kteří rozvíjí venkov, informovat širokou veřejnost a zlepšovat kvalitu implementace Programu rozvoje venkova. Snažíme se tedy hlavně síťovat, propojovat organizace v různých státech Evropy, ale samozřejmě i informovat o rozvoji venkova a jeho politice. Zároveň také děláme analytickou práci – sbíráme data, zjišťujeme, jaké jsou trendy v rámci venkovských oblastí, vyhledáváme příklady dobré praxe. Máme také různé tematické skupiny, například Chytrý venkov. Poslední rok jsme začali pracovat na tematické skupině Bioekonomie. Také se zabýváme sociální inkluzí a metodou LEADER („Propojení aktivit rozvíjejících venkovskou ekonomiku”). Právě LEADER je takový náš evergreen již od začátku. Letos v dubnu jsme měli desetileté výročí.

Jaké jsou trendy v rozvoji venkova z pohledu centrální kanceláře Evropské sítě pro rozvoj venkova? 

ENRD sa snaží reagovat na trendy v rozvoji venkova a reflektovat je ve svých aktivitách. Mimo metodu LEADER a politiky rozvoje venkova jsou to specifická témata jako chytrý venkov spojený s digitálními a sociálními inovacemi, environmentální oblast, ve které najdeme bioekonomii nebo sociální aspekt rozvoje venkova, jako je vylidňování nebo generační výměna.

Jak chápete LEADER? Co pro vás znamená?

Pro mě osobně je LEADER úžasná cesta, jak dosáhnout rozvoje venkova v daném území. Můžeme mít velké fondy, projekty nebo dělat různé politiky od stolu, ale nikdy to nebude tak efektivní, jako když to dělají lidé, kteří to území znají a žijí v něm. O to v LEADERu jde. Je na škodu, že v průběhu let se zvýšila byrokracie. Je toho strašně moc, co se musí reportovat. To jde na úkor aktivit jednotlivých místních akčních skupin a je potom složité naplno fungovat a oživovat území, protože chybí personální kapacity. Důležité je vrátit se ke kořenům, tedy k sedmi principům LEADERa.

Jaká bude jeho role v budoucnosti? 

LEADER určitě bude hrát významnou roli, protože si již vybudoval svoje místo na venkově. Hlavně místní komunity již rozeznávají místní akční skupiny a důvěřují jim. I veřejné správy vidí, že místní akční skupiny umějí využívat různé zdroje a že je to o dost efektivnější, než když se dělají projekty od stolu, které jsou sice velké, ale nejsou postavené na potřebě místních komunit. Je dobré, že LEADER bude pevnou součástí strategických plánů pro další programové období. Je pouze na členském státu, kolik peněz alokuje do LEADERu. Pro tuto chvíli a pro další programové období je důležité komunikovat s lidmi, kteří ty programy tvoří. Říkat jim, že LEADER prostředky využije efektivněji než třeba jiné programy.

Co si myslíte o konceptu chytrého venkova?

V současné době se jedná o velmi populární koncept, který vznikl před třemi lety a nyní se těší větší pozornosti. Začíná pronikat i do tvorby politik. Já si myslím, že chytrý venkov má velký potenciál a zároveň velký průnik právě s LEADERem, velmi dobře se doplňují. Protože o co jde v chytrém venkovu? O chytré lidi, aktivní komunitu, která se nebojí řešit své problémy a hledá aktivně řešení. Na to je ale potřeba mít „soft“ infrastrukturu, oživit území, a v tom je LEADER skvělým nástrojem.

Jak by měl vypadat venkov?

Pokud chceme udržet obyvatele na venkově a případně i přitáhnout nové, tak jim potřebujeme zabezpečit základní služby, důstojnou práci a také komunitní vyžití. Pokud je toto zajištěné, tak se lidé chtějí na venkově usadit, žít tam a založit rodinu.

Co venkovu chybí? A v čem je naopak jedinečný?

To je dost komplexní otázka. Venkov je různorodý a každé území má svá specifika. Má jedinečné prostředí, kulturu a lidi. Na mnoha místech sice nejsou k dispozici základní služby, pracovní příležitosti a komunitní vyžití, ale horší je podle mě to, že se vytrácí sociální kapitál. V posledním desetiletí se lidé více izolovali, méně spolu mluví a scházejí se. A právě tento komunitní život a sdílení by mohlo vést ke společným řešením a inovacím. Ty pak zlepší život na venkově.

Je stále aktuální vylidňování venkova?

Ve střední Evropě to možná není tak velký problém jako v jižní a severní Evropě. Dost s tím bojují, vznikají různé iniciativy a programy proti vylidňování. Možná není nejdůležitější zabránit vylidňování, ale adaptovat se a poskytnou dobré životní podmínky pro ty, co zůstávají. Pokud to zajistíme, tak se třeba ostatní lidé budou vracet. Je dobré to brát spíš jako výzvu, než jako problém. Když zjistíme, co jim v obci chybí, tak to doplníme, aby se lidem žilo lépe a možná se časem přidají další.

Účastnila jste se LeaderFestu. Jak na vás působí činnost místních akčních skupin, které představovaly některé ze svých projektů?

Činnost místních akčních skupin a jejich odprezentované projekty na mě působily velice povzbudivě. Jsou výborným příkladem toho, že kde je vůle, tam je i cesta. Mnohé z nich dosáhly ve svém území velkých výsledků při minimálních vstupech. A hlavně tyto výsledky budou viditelné dlouhodobě, protože do projektů byla zapojená místní komunita.

Jaký projekt vás nejvíce oslovil? 

Určitě se mi líbil projekt o prostupném zaměstnávání, který prezentovala Místní akční skupina Poličsko. To byla pěkná sociální inovace. Ještě jsem se s tím nesetkala. I pokud je vysoká zaměstnanost, tak stejně pracují na tom, aby měly práci i ty skupiny, které jsou hůře zaměstnatelné. Například se jedná o mladé lidi pod 30 let, kteří nemají pracovní návyky a pocházejí z problémovějších rodin, dále ti, kteří mají nějaké sociální problémy či senioři nad 50 let. Na Poličsku vyvinuli celý systém a metodologii, jak tuto skupinu lidí zaměstnat. Takže za mě doopravdy klobouk dolů, mají výborné know-how.

Co byste popřála českým místním akčním skupinám a vůbec českému venkovu?

Velké nadšení a hlavně vytrvalost při každodenní skvělé práci. A také pozitivní náladu, která dává důraz na výsledky a problémy vnímá jako výzvy.